Po delší době hrály Zpívánky opět v Nymburce, a kde jinde než v Semaforu. V restauraci, která je již jakousi domovskou stanicí, kde nás nejčastěji najdete. Sálek tak akorát velký pro nás i naše příznivce a dokonce se tam najde místo, kde se dá i tančit. Ty taneční plochy sice nic moc, ale při troše dobré vůle to stačí.

Protože hracím dnem byl pátek, tak bylo rozhodnuto, že především kvůli dojíždějícím příznivcům, ale i letním aktivitám, bude začátek až od 19hodin. Ukázalo se to jako správné rozhodnutí, protože v době, kdy zazněly první písničky byl sálek téměř prázdný a muzikanti byli ve značné převaze. A to tím spíše, že dorazily další tři kytary, jedny housle a tahací harmonika. Většina z vás již podle nástrojů poznala, že housle a hormonika zněly v rukách manželů Váňovým. Když k tomu přidáte dalších deset muzikantů Zpívánek, tak musíte uznat, že už to je docela síla, která by bez problémů ozvučila daleko větší prostory.

Pozitivní bylo, že se ozvučení podařilo tak, že nerušilo a jednotlivé nástroje i pěvecké hlasy byly pěkně v rovnováze a přiměřené hlasitosti. Bylo by prima, kdyby se tak dařilo i při dalších vystoupeních.

Jako obvykle měl i tento večer určité zaměření. Tentokrát to byly klobouky. A bylo jich k vidění hodně. Prakticky všichni členové Zpívánek, ale i řada dalších lidí v sále je měly na hlavách. Největší obdiv sklidil ten, co měla na hlavě členka country skupiny Jana. Byl totiž parádně ozdoben - však si ho můžete prohlédnout na vložené fotce.

Bubeník Zpívánek Jirka Tuček slavil narozeniny, a tak před začátkem večera pozval členy Zpívánek na kapku alkoholu k baru. Je to fajn chlap a přejeme mu do dalšího života jen to nejlepší a ať mu i do budoucna vydrží jeho dobrá nálada a energie, které do party přináší.

V průběhu večera se přece jenom výrazně změnil poměr návštěvníků a muzikantů ve prospěch návštěvníků a sálek se docela slušně zaplnil, i když lidí přišlo přece jenom méně než jindy. Doufejme, že to je přechodný stav a změní se k lepšímu. Určitě je to lepší pocit, když se hraje před plným sálem.

Série písniček běžela v průběhu času a bylo potěšitelné, že si lidé s námi zpívali a jednotlivé písničky byly oceňovány potleskem, i když taneční parket byl poměrně dlouho prázdný. Až série pomalejších "ploužáků" počínaje písničkou "Zítra ráno v pět", kterou následovalo "Vyznání" na něj přivedla první páry a potom už se tančilo téměř při každé skladbě.

V jedné z pauz mezi sériemi písniček došlo i na společné focení přítomných s klobouky. Kupodivu však tentokrát nebyla vyhlášena soutěž o nejkrásnější klobouk. Tak snad příště.

Následovaly další série podle připraveného scénáře, ale stále častěji se začaly hrát písničky na přání. Na písničku "Cowboy" nastoupila i prořídlá country skupina tanců v trochu obměněném složení. Přesto na parketu obstáli a dobře se na ně dívalo.

Večer plynul jako voda. Ani se to nezdálo, ale byl už pozdní večer a bylo třeba končit. Však už také scházela do půlnoci jen hodinka. Venku bylo docela příjemně. Obloha byla zatažená těžkými mraky, ale naštěstí nepršelo, a tak i ti, kteří tam přišli pěšky se v pohodě dostali domů aniž by promokli.