Je začátek června a počasí začíná být příjemně teplé, a tak konečně mohly Zpívánky opustit vnitřní prostory a hrát pod širým nebem. Pro začátek byla zvolena zahrádka občerstvovacího kiosku u zimního stadionu v Nymburce. Je to pro nás už známé prostředí. Sice tam občas ruší projíždějící vlaky, které pokaždé rozezvučí železnou konstrukci mostu přes Labe, ale jinak tam bylo vždycky fajn. Je to sice jen pár desítek metrů od Labe a dalo se počítat, že se později ochladí, ale to se dá vyřešit buď pomocí dodatečných vrstev oblečení či trochou alkoholu (případně oběma způsoby).

Už při příchodu Zpívánek bylo na místě docela živo. Jak přímo na zimním stadionu, tak i v přilehlém penzionu totiž bydlí hodně lidí, kteří jsou v Nymburce za prací, s nimi i řada Ukrajinců. Ti všichni využívají kiosek jako občerstvovací stanici, kam si chodí na pivko či něco malého k snědku. Vedle nich tu najdete i místní, kteří si vyšli na procházku či také na večerní pivko a posezení s přáteli. Z našich příznivců mezi nimi byl v té době jen Milan Horský, který přijíždí ze svého nynějšího domova v Libici.

V sestavě Zpívánek chyběl tentokrát jen Petr Kabeš se svým banjem, jinak jsme byli kompletní. Na základě předchozích vystoupení jsme zaujali postavení na malém svahu na severní straně vlastního areálu, kde na betonové dlažbě, pod slunečníky, stojí masivní dřevěné sestavy lavic a stolů. Pro účinkující žádné velké pohodlí. Ani není kam odložit sklenici či šálek s nějakým pitím či občerstvením. Přišla vhod i malá houpačka pro děti. Jinak vždy musí počkat na pauzu, kdy si to mohou muzikanti všechno vynahradit.

Tak jak to je obvyklé, začínalo se v pevné režii předem určených písniček a bylo příjemným zjištěním, že lidé, kteří tam byli nejen že poslouchají naší muziku, ale i to, že na ní positivně reagují. Bylo to vidět ve výrazu jejich tváří, potlesku a později i v iniciativě, kterou projevovali v předkládání nových a nových návrhů písniček na přání. Většina z nich byla akceptovatelná k jejich spokojenosti, ale vyskytly se i písničky, které nemáme ve svém repertoáru, takže bohužel.

To už byla v publiku i řada našich stálých příznivců, ale je třeba přiznat, že tentokrát jich hodně dalších nepřišlo. Odrazilo se to především na taneční aktivitě. Přestože byli lidé k tanci vybízeni a skutečně i chvilkami bylo vidět pár tanečních párů, k masivním tanečním rejům nedošlo. A to ani při takové písničce jako je "Šenkýřka", kdy jindy jsou vidět taneční kreace nejen na parketu, ale občas dokonce i na židlích či stolech.

V úvodu sice píšu, že jsme byli kompletní, ale nebyla to zcela pravda, protože chyběl také bubeník a hráč na foukací harmoničky Vlasta Dymáček. V průběhu večera za něj dorazil náhradník - Jirka Tuček, který normálně hraje v kapele Vrzavá Suzy. Byla to vítaná pomoc zejména pro baskytaristu Mílu Vaníčka, který to do té doby musel rytmicky držet především on.

Potvrdilo se, že v druhé polovině večera se ochladí, a tak ty dodatečné vrstvy oblečení přišly vhod. Dokonce i na ta alkoholová povzbuzení došlo. U okénka kiosku bylo především o přestávkách plno. Obsluha musela být s tržnou za večer určitě spokojena. Aby nevznikly nepodložené fámy, hlavními zákazníky byli lidé z publika. Na některých z nich to bylo i docela patrné. Je však třeba říci, že bylo vše "v pohodě". K žádným výtržnostem nedošlo.

Především zvyšující se chlad nakonec přinutil i Zpívánky ukončit hudební večer přece jen o něco dříve, než tomu bývá zvykem. Před půl jedenáctou zazněla závěrečná písnička a lidé se začali rozcházet k domovům.

Fotek je tentokrát trochu méně, ale pro dokreslení večera je jich několik v textu a další najdete pod tímto odkazem.. Pokud má někdo zájem, tak na tomto internetovém úložišti si je můžete označit a stáhnout do svého PC.