OSEČEK - 10.9.2021
Do útulné hospůdky "Na Osečku" jezdíme rádi. Příjemné prostředí v lese u břehu Labe, vlídní lidé.
Jak provozovatelé hospůdky, tak i návštěvníci. Většinou jsou to místní chataři, protože hospůdka se nachází v chatové osadě, ale je tu hodně cyklistů, kteří přojíždějí kolem Labe a dalších návštěvníků. Potěšitelné pro nás je i ta skutečnost, že tam za námi přijíždějí i naši věrní příznivci. I když ne v takovém počtu, jako když hrajeme v Nymburce nebo jeho blízkém okolí.
V pátek bylo velice příjemné počasí. Sluníčko, příjemné teplo, a tak jsme vůbec neváhali s rozhodnutím, že budeme hrát "pod širým nebem" na zahrádce před hospůdkou.
Po zkušenostech z minulých hraní jsme se rozhodli pro změnu a zaujali rohový prostor. Ukázalo se to jako dobrá volba, protože jsme byli jednak dobře rozmístěni, takže jsme se navzájem viděli a také bylo výborné, že za námi byly stěny, které odrážely zvuk do prostoru zahrádky.
Na začátku dvě písničky na vyzkoušení hlasitosti ozvučených nástrojů a
začali jsme - jak jinak - než písničkou "Co nevidět se sejdem", která se definitivně stala naší úvodní.
Co dodat k průběhu večera. Hrálo se podle osvědčeného scénáře, kdy se zpočátku hrálo podle připraveného scénáře a s postupujícím večerem stále častěji podle návrhů z publika.
V repertoáru máme již téměř 200 připravených písniček, což už je slušná porce, ale stále se občas vyskytne přání, které nás překvapí. V Osečku to bylo přání menšího chlapce, který chtěl, abychom zahráli "Když se zamiloval kůň". Tak to už bylo dost "mimo naší mísu".
Zahrádka se pěkně zaplnila lidmi. Doufáme, že to nebylo jen k vůli občerstvení v hospůdce, ale že přišli i na naší muziku. Podle jejich projevů se jeví, že jsme je zaujali a řada lidí si s námi i s chutí zazpívala, když využila našich zpěvníků, které pro takové případy máme zpracované a jsou vždy k disposici. Uznání za jejich zpracování a údržbu patří Marušce Steklé, která s tím má opravdu velkou práci.
Vedoucí Zpívánek Iva Misařová dlouho vyzývala přítomné, aby přišli na taneční parket. No parket, vydlážděnou plochu mezi stoly, ale dlouho bez odezvy. Až po sérii rychlých písniček, která začínala Šenkýřkou, se na plochu nahrnuli lidé. Aby je Iva udržela v tanci, tak následovala dlouhá série jak rychlých písniček, tak následně "ploužáky" typu "Vyznání" či "Jen blázen žárlí" ...
Čas běžel "jako zběsilý", už bylo hluboko za jedenáctou večerní, ale z publika,
které se dostalo "do ráže" se ozývaly stále nové a nové návrhy na písničky. Zdálo se, že Ivu nikdo nezastaví a budeme muset hrát až do rána, ale řady publika přece jenom prořídly, i z hospůdky byly patrné signály, že je čas skončit. Takže před půlnocí zazněla naše závěrečná písnička "Sbohem lásko" a pomalu jsme se rozjížděli do svých domovů.
V řadách muzikantů se objevil úplně nový host - Pavel Machek, který přijel z Peček. Jinak Pražák, který hraje v několika muzikantských skupinách různé žánry - od country, přes folk i dokonce folklor. Přijel s kytarou, banjem a foukačkami a na všechny nástroje si s námi s chutí zahrál. Pro náš soubor byl zdatnou posilou, a to nejen pro svou výbornou hrou na nástroje, ale ukázal se také jako zpěvák, který doplňoval naše zpěvačky druhým či dokonce třetím hlasem. Doufáme, že naše spolupráce tím večerem neskončila a že se ještě uvidíme v budoucnosti.
Jedna akce skončila a těšíme se na další setkání s našimi přáteli a účastníky našeho hraní.
A ještě obvyklá fotodokumentace, která dokresluje povídání o povedeném večeru. Fotky jsou na Rajčeti a najdete je pod pod tímto odkazem.