HRÁLI JSME NA ZIMÁKU V NYMBURCE - 25.1.2020
Provozovatelé restaurace "Semafor", kde je v současné době naše domovská stanice, provozují ještě
restauraci v Pístech. V krátkém sledu tu měli dvě taneční zábavy a tak jsme museli jinam. V omezené nabídce, kterou nabízí Nymburk, výběr padl opět na "Postřižinskou restauraci" na zimním stadionu, kde jsme pořádali
silvestrovskou oslavu. Tedy jsme nešli do neznámého prostředí.
Už při vstupu do budovy si návštěvníci mohli všimnout poutače, který příchozí upozorňuje na hudební vystoupení různých skupin v průběhu ledna a první poloviny února. Vedle opakovaného vystupování ZPÍVÁNEK to jsou ještě VRZAVÁ SUZY a PÍSTECKÁ DUNA. Z toho je vidět, že nájemci restaurace muzice přejí a že prostory jsou pro pořádání takových akcí vhodné.
To prostředí je zajímavé, protože při muzicírování se můžete občas podívat na ledovou plochu, protože celá jedna strana sálku má prosklená okna do vnitřku zimního stadionu.
Už na poslední zkoušce Zpívánek bylo avizováno, že účast členů a jejich hostů bude tentokrát velká. A skutečnost to potvrdila. Fanda Novák, jinak hráč na kytaru, spočítal, že tam bylo muzikantů 16! To už je soubor,
který by si snad zasloužil i dirigenta. No, počítejte se mnou - 5 kytar, mendolína, housle, banjo, baskytara, 2 harmoničky a různá hřastítka a 5 zpěvaček. Na začátku hraní to dokonce chvilku vypadalo, že nás bude více než návštěvníků, ale to se rychle změnilo ve prospěch návštěvníků.
Je fakt, že tak velký počet muzikantů je náročný nejen na jejich "ukočírování", ale i na jejich prostorové umístění. Prostory restaurace a vnitřní vybavení nejsou proto příliš vhodné. Všichni jsme seděli v uskupení podél jedné plochy vytvořené sesazením několika stolů. Tím se podstatně zhoršila komunikace mezi levou a pravou stranou. Byla to hrozná dálka. Ještě, že tam byla baskytara, kterou mistrně vládl hostující Luboš Miřatský.
Začátek hraní byl trochu vlažnější. Museli jsme si přece jenom trochu zvyknout na prostředí. Asi je na místě si přiznat, že naznačený problém v komunikaci poznamenal i některé složitější písničky, které nevyzněly tak, jak jsme obvykle schopni je podat. Takže omluva a díky za schovívavost.
Přispělo to však k poznání, že v tomhle složení bude nejlepší přejít na jednoduché, zpěvné a rytmické
songy. A hned to bylo znát. Naše pěvecká podpora v sále zmohutněla i o hlasy dalších přítomných a prostory restaurace zaplavila muzika.
Už byla řeč o jednom hostujícím muzikantovi a to Luboši Miřatském, který na baskytaře opravdu umí a má přímo dar se přizpůsobit každému rytmu a podporovat tak hladký běh písniček. Dalším hostujícím byl Vlasta Dymáček, který tentokrát přenechal basování Lubošovi a plně se věnoval rytmickým nástrojům a foukacím harmoničkám. Jeho "Jižní vlak" byl vynikající. Harmonička skutečně navozovala zvuky jedoucího vlaku. A valcha svým charkteristickým zvukem vytvářela vhodný doprovod pro rychlé a rytmické písničky.
Jako vždy zazněla řada sólových nástrojových výstupů a je na místě vyzvednout především Petra Kabeše, který svoji hru na banjo doplnil svým charakteristickým zpěvem, ale i postojem. Však také sklidil zasloužený potlesk při přednesu "Zrádného banja" či "Růží z Texasu".
Dlouho to vypadalo, že taneční parket zůstane tentokrát prázdný, ale to by tady nesměl být přítomen Čára, který se ve druhé části večera osmělil a začal provádět jednu tanečnici za druhou. Nezůstal sám, protože se k němu brzo přidaly ještě další páry.
Příjemným osvěžením byla aktivní účast dvou obsluhujících děvčat, které se nejen vzorně staraly o plynulý přísun tekutin a jídla, ale také se zapojily do zpěvu i tance. Jedna z nich si zazpívala "Šenkýřku"
dokonce i ve stoje na židli.
Závěr večera byl, jak jinak, ve znamení písniček na přání. Bylo fajn, že i lidé pochopili, že to není vhodná chvíle na náročné písničky, a tak šla jedna rychlá a rytmická skladba za druhou. Čas neuprosně běžel. Po čase zazněla závěrečná "Sbohem lásko" a šlo se do "hajan" s připomenoutím, že i příští Zpívánky budou ještě na zimním stadionu a to v sobotu 8.2.2020 opět od 18:30 hodin.
Bylo pro nás potěšení, že při rozchodu si lidé pochvalovali, jaký to byl podařený večer. Doufáme, že tomu bude tak i nadále.
Ještě na závěr povzdech autora - není to tak jednoduché popisovat naše opakující se akce tak, aby přinesl trochu jiný pohled a hlavně vyjádřil nejen popis, ale i trochu náladu večera. Takže, když to není "to pravé ořechové", tak s ním mějte slitování.
Vedle ilustračních fotek umístěných přímo v textu, se můžete podívat na další, které jsou na datovém úložiště na internetu a můžete si je otevřít označením tohoto odkazu.