"VYPRODANÝ SEMAFOR" - 12.10.2019
Ten nadpis je samozřemě nadnesený. Na naše vystoupení se neplatí vstupné, ale chce co nejlépe vystihnout
situaci, kdy prostory restaurace "Semafor" v Nymburce kapacitně nestačil pojmout všechny příchozí. Všechna místa byla obsazená a v průběhu večera přicházeli i lidé z výčepu, aby se připojili k lidem v sále.
Začátek akce tomu nenasvědčoval. Už na začátku byly sice prostory sálku slušně zaplněny, takže počty našich příznivců byly vyšší než počet členů skupiny "Zpívánky", ale zatím "nic moc". V relativně krátké době však přicházeli další a další lidé. Většinou naši věrní příznivci, ale objevovaly se i nové tváře.
"Zpívánky" byly téměř v kompletním složení, protože chyběl z muzikantů jen Pavel Novák, který to má z Plzně přeci jenom trochu "z ruku" a Maruška Steklá, která odjela na Slovensko poznávat jeho krásy.
Večer začal krátkou vzpomínkou na zesnulého Karla Gota. Poslechli jsme si ze záznamu v jeho podání písničku "Only you" a poděkovali za jeho dlouholeté učinkování na podiích a ve sdělovacích prostředcích.
Svými písničkami i přístupem si získal úctu nejen pamětníků, ale i mladších generací. Za nás jsme mu poslali pozdrav písničkou "Dej Bože můj". Není to sice jeho song, ale doufáme, že by se mu líbil.
Potom už začaly série písniček. Začalo se "pěkně od podlahy" písničkou "Ven se dívej" a za ní další a další. Trochu jsme se poučili z minulého hraní, kde jsme začali novými a málo hranými písničkami, které nejsou dostatečně známé lidem a bylo to znát. Proto došlo ke změně a hrály se písničky, které dobře známe. Aby si je s námi mohli zpívat lidé. Povedlo se. Je sice dobré přinášet nové písničky, ale chce to čas, aby se s nimi lidé mohli seznámit.
K disposici byli všichni hráči, kteří ve "Zpívánkách" hrají sóla, což se ve velké míře využilo. V druhé polovině programu však naprosto selhal Jirka Steklý se svou flétničkou, protože mu odmítla poslušnost. Nešlo na ní vyloudit vysoké tóny. Však také dostal od vedoucí skupiny Ivy Mísařové velké pokárání a upozornění, aby o ní více dbal. Jemu nezbylo, než s Ivou souhlasit a slíbit, že se polepší. I to byl důvod, proč se nakonec nehrála vyvolávaná písnička "Divokej horskej tymián".
Když jsme u těch sól, tak je na místě kostatovat, že jsou vždy příjemným osvěžením a zejména
Petr Kabeš dovede struny svého banja pořádně "prohrábnout". Už delší dobu nám chyběl charakteristický zvuk foukacích harmoniček. Ten se nyní podařil s úspěchem nahradit zvukově podobným nástrojem - dechem "živený" nástroj s miniaturní kláviatúrou. A kdo ji ovládá? Kdo jiný, než naše Iva, která vedle mandoliny ještě hraje na kazoo a občas i na různá "cinkátka".
S pokračujícím večerem se v sále zvyšovala i nálada. Série vhodných písniček navodila situaci, kdy se na miniparketu objevily první dvojice tanečníků a poté, až na výjimky, se tančilo až do samotného závěru. Tančilo se nejen na parkertu, ale při písničkách "Svařák", která je doménou Fandy Nováka a "Šenkýřka", se tančilo i na židlích a na stolech. Snad to personál nebere za velký prohřešek, ale lidé se dobře bavili. K vidění byly vidět růžné taneční kreace. A to včetně vloženého sóla Jirky Čeňovského, který si zatančil krátce i s koštětem.
Všechno má svůj konec. Sice byly nové a nové návrhy na další písničky, ale to už se hodinová ručička přiblížila k jedenátce. S ohledem na absenci mikrofonu na závěr nazaznělo obvyklé "Sbohem lásko", ale rytmické "Rodné údolí" a šlo se "do hajan".
"Zpívánky" děkují svému basistovi Romanu Lundovi, že vůbec přišel a "držel" muziku svou, jako obvykle vynikající hrou na baskytaru. "Šla" na něj nějaká viróza a bylo to na něm znát. Ke konci si dokonce sednul na židli, aby si alespoň trochu ulevil. Museli jsme ho téměř donutit, aby předčasně se šel domu "kurýrovat". Všichni mu přejeme brzké uzdravení.
Už o tom byla řeč v předešlých hodnoceních našich večerů, ale je na místě opětovně pochválit obsluhu v restauraci. Je až obdivuhodné, jak ve dvou lidech dovedou zvládnout nejen sálek, ale i výčep. Odhadem tam bylo tak 70 lidí a nikdo si nemohl stěžovat, že před ním stála prázdná sklenice nebo že hladověl.
A vůbec na závěr - není to jen názor "Zpívánek",
ale všech lidí, kteří tam byli - skvělá zábava se vším všudy. Lidé si tady mohli zazpívat, zatančit, v pohodě si o přestávkách promluvit a nebo jen poslouchat. Jsme rádi, že to tak berou. Však jsme si to také dali do našeho programu : zahrát si nejen pro sebe, ale i pro lidi, a ty také "dostat" k aktivnímu přístupu k muzice. Zpěvem či tancem. Vyvolává to pro nás však sice příjemnou, ale v Nymburce dost složitou otázku: Kapacitou jsme v "Semaforu" už na "hraně". Budeme to do budoucna nějak řešit nebo to necháme přirozenému vývoji? Zatím to necháme otevřené, ale spíše to bude ta druhá varianta.
Další hraní je až v sobotu 2.11.2019 od 18:30 hodin opět v "Semaforu".
Co se týče obrazové dokumentace, nastala tak trochu složitá situace, protože nejde v současné době hrát na nástroj, zpívat a fotit. Proto je fotek zatím málo. Nakonec se sice v publiku našel někdo s foťákem, ale obrázky do závěrky redakce nedošly, takže je to přeci jenom trochu chudší. Pokud dojdou, tak by mohlo dojít ještě k dodatečnému zapracování, a to jak do textu, tak i do fotogalerií. Zatím musí stačit to, co je k disposici. Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.