TÉMĚŘ JAKO V RIU - 20.7.2019

Pro toho, kdo ten večer na Žofíně nebyl, bude nadpis článku trochu podivný. Pro účastníky však to žádné tajemství není. Hraní totiž mělo trochu nádech do karnevalové reje v Brazilském Rio de Janeiro. Jednak teplým letním večerem, ale hlavně jeho průběhem. Ale pěkně postupně.

Už z úvodního odstavce vyplývá, že večer byl téměř tropický. Teplo umocňovala i betonová dlažba a střecha krytého posezení před restaurací, které naakumulovaly sluneční paprsky. Nájemce restaurace se snažil vzduch ochladit soustavou trysek, které vytvářely jemnou vodní chladivou stěnu. Bylo to příjemné, ale výrazně to nepomohlo.

Prostor před restaurací byl zaplněn ještě před příchodem muzikantů. Po pravdě je třeba říci, že to byli především stálí hosté, ale většinou další hosté, kteří si přišli posedět, popovídat a trochu se zchladit něčím tekutým. Dokonce i prostor podél čelní stěny restaurace, kde obvykle jsou kapely, byla obsazená dvěmi stoly s hosty. Byli však vstřícní a bez velkého přemlouvání došlo k velkému stěhování - masivní dřevěné lavice byly přesunuty do prostoru dál od restaurace a muzikanti - se svolením personálu - si připravili "posez" tím, že nanosili stoly a židle z restaurace.

Před půl sedmou byla většina muzikantů i zpěvěček připravena, ale scházela vedoucí Iva a její mandolína a s nimi i Michal Hrbáček s kytarou. Ti dorazili po půle s tím, že předpokládali, že začátek je až od sedmi. To vyvolalo úsměvnou diskuzi, kdy byla vznesena i pohrůžka, že jim to příště "přijde draho".

Když je řeč o Zpívánkách, tak je obvyklé na tomto místě říci, kdo ten večer hrál a zpíval. Aby ta zvyklost byla dodržena, tak jen prostý výčet - na mandolinu hrála Iva Misařová, na kytary Michal Hrbáček, Fanda a Pavel Novákovi, Jirka Steklý, který hrál i na flétničku, muziku "tvrdil" hrou na baskytaru čerstvý otec Roman Lunda a jako host na foukací harmoničky a bubínek Vlasta Dymáček. Pěvecky to "táhly" Marušky Málková a Steklá, Milka Jelínková a hostující Šárka Pekárková z Vrzavé Súzy. Samozřejmě "svou trochou do mlýna" přispěla i Iva. Bohužel chyběly housličky Blanky Plačkové a banjo Petra Kabeše, které dávají muzice "barvu". Ale s nějakou absencí je třeba počítat.

Začátek byl pěkně svižný a rychle si získal publikum, protože se hrály dobře známé písničky jako jsou "Hardy", "Jesse James", "Hučka" .. V rychlém sledu šla písnička za písničkou. Tím, že tu byla absence housliček a banja, tak dostávaly častěji prostor zbývající nástroje vhodné pro sola. Hodně si zahrál Vlasta Dymáček na harmoničky. Hrál výborně a je třeba ho pochválit především za nástupy a mezihru u písničky "Jižní vlak", kde dojem jedoucí lokomotivy byl hodně autentický. Hodně byla frekventované i mandolína, basa i flétnička. Iva s mandolinou často alternovala za nepřítomné banjo, a Jirka Steklý občas "zaskočil" za housličky. Samozřejmě, že hráli i svoje obvyklá sóla, ale s tím se počítá.

V průběhu večera se průběžně měnila skladba přítomných. Odjížděli zejména cyklisté, kterých tam byl hodně, aby se ještě v rozumný čas dostali domů. Odcházeli i další, kteří tam zašli na pivko. Byli však nahraženi našimi příznivci, kteří přicházeli tak, jak jim to umožnil jejich program. A pro nás bylo i pozitivní, že se pod střechu stáhli i lidé, kteří předtím byli na vedlejším venkovském posezení a přišli, aby lépe slyšeli muziku a někteří z nich si i s chutí zazpívali a později i zatancovali.

Zajímavostí byla i zahraniční účast v publiku, i když se jednalo o příbuzné basáka Romana, kteří za jeho rodinou přijeli z Běloruska. Až od hranic s Ruskem. Byli večerem příjemně překvapení a hovořili o tom, že u nich nic takového neznají. Večera si užili. Zpívat sice nemohli, ale s chutí si zatančili.

Jak pokračoval večer, tak se zvyšovala nálada v publiku. Na parketu se objevovaly nejdříve jednotlivé páry, ale v sérii "ploužáků" byl najednou plný parket. Toho hned vedoucí Zpívánek využila k výběru vhodných písniček k tanci. A také postupně přicházela s muzikou, která přinášela rychlejší a rychlejší rytmus. Samozřejmě, že to skončilo "Šenkýřkou", kdy už se tančilo nejen na parketu, ale i na stolech. Nevím, co tomu říkala obsluha, ale stížnosti nepřišly, takže snad to prošlo "v pohodě". Pro velký úspěch se "Šenkýřka" dokonce musela zopakovat. V ten moment to už skutečně připomínalo karneval v Riu, protože většina lidí tančila nebo alespoň zpívala. Hospoda byla naše.

Konec této sérii udělal Fanda Novák písničkou "Svařák", kde mu sekunduje celý sál. Je to jeho "parketa", ale ke zpěvu se musí předem dlouho morálně připravovat. Ani se není co divit. Je to na na zpěváka dost náročné.

V závěrečné části večera se hrály především písničky na přání. Večer se již dávno proměnil v hlubokou noc. Vždyž byla již téměř půlnoc a kdyby to Iva přece jenom "neutnula", tak nevím, kdy bychom skončili. Na závěr jsme si všichni zazpívali "Sbohem lásko" a rozešli (rozjeli) jsme se do svým domovů.

Za Zpívánky hodnotíme ten večer za více než podařený a jsme rádi, že tak naplňujeme své krédo nejen bavit lidi, ale také je "zatáhnout" do muzicírování.

Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo. Možná, že později přibudou ještě další fotky, protože fotografů bylo tentokráte více.

Zpět na stránku Realizované akce.