ZPÍVÁNKY V "SEMAFORU" - 13.4.2019
Po několika hraních jsme se vrátili opět na jeden večer do "Semaforu". To prostředí nám tam
vyhovuje a zatím všechny večery, které jsme tam měli, měly dobrou atmosféru a hodnocení. Tak jsme byli zvědaví, jak to bude tentokrát.
Snažíme se, abychom vyhlášený čas zahájení hraní dodrželi. Lidé to již dobře vědí, takže prostory sálku byly velice slušně zaplněny již před půl sedmou. I členové Zpívánek "jsou tu jako doma". Ani to vedoucí zpívánek Iva Misařová nemusí nijak zvláště dirigovat. Každý už dobře ví, kde je jeho místo. Ještě zprovoznit ozvučení baskytary, mandoliny, housliček a mikrofonu a mohlo se začít s muzikou. A jak jinak než než písničkou "Co nevidět se sejdem".
Asi je zbytečné popisovat jednotlivé členy Zpívánek, kteří tam hráli. Snad jen připomenout, že tu opět byli hosté - nerozlučná dvojice kytarisů Vendulky Šaldové a Vlastíka Černého, s harmoničkami a bubínkem Vlastík Dymáček a po dlouhé době se objevil
vynikající hráč na foukací harmoničky Tony Krejčí z Prahy. Byla to výborná posila, protože už delší dobu nám schází náš harmonikář Láďa Novák. Věříme, že se opět mezi námi brzy ukáže. A málem jsem zapomněl na Pavla Nováka, který přijíždí posílit Zpívánky až z Plzně. Jednak svou hrou na kytaru, ale především jako zpěvák. Jinak složení skupiny bylo stabilní. To platí i o basákovi Romanovi Lundovi, který do Zpívánek výtečně zapadl.
Večer se odvíjel podle osvědčeného scénáře - nejdříve písničky podle připraveného pořadí s přestávkami po odehraných deseti písníčkách. V úvodu se "zapotil" náš banjista Petr Kabeš, protože ve druhé desítce se v závěru sešly hned čtyři písničky, ve kterých hraje banjo důležitou roli. No, posuďte sami : "Zrádné banjo", "Růže z Texasu", "Rodné údolí" a "John Hardy". A jak to dopadlo? Petr to zvládl "levou zadní", a to včetně pořádného mužského hlasu. Ten hlas je tady zdůrazněn, protože jinak se ve Zpívánkách tóniny písniček hodně přizpůsobují ženským hlasům, které pěvecky skupinu táhnou a občas je problém,
když hlavní slovo mají mužské hlasy. Ještě, že mužskou sekci výrazně posílil basák Roman. Je to svým způsobem vyjímečné, protože zpívajících basáků není mnoho. Několik basáku jsme již ve skupině měli, ale ani jeden z nich nezpíval ...
To už bylo plno a místo byste asi špatně hledali. Atmosféra v sálku se pozvolna, ale stále zlepšovala. Všechna čest našim "kádrovým" příznivcům, kteří jsou vybaveni vlastními zpěvníky, které jsou plynule doplňovány o nové písničky. A nejen, že mají zpěvníky, ale především představují mohutný sbor, který podporuje naše muzicírování. Díky všem. Jste obdivuhodní a řada dalších hudebních uskupení nám je může závidět.
K nim se postupně přidávali i další přítomní v sále. Je na místě konstatovat, že se opět objevili nové tváře. Když jsme s nimi hovořili, tak příjemným překvapením bylo zjištění, že nejsou jen z Nymburka,
ale přijeli i z okolí. Výraznou skupinou tvoří parta z Velkého Oseka, ale u nich už ani nemůžeme říkat, že jsou "noví". Nemůžeme si je však přivlastňovat. Jsou to nadšenci, kteří za country muzikou sjezdí široké okolí, a to včetně Nymburka, kde jsou i pravidelnými návštěvníky Suché větve.
S rostoucí násladou došlo i naplnění volání Ivy po tanci. Jakmile se objevil na miniparketu jeden pár, tak se přidávaly páry další a v závěrečné části se tančilo snad při každé písničce.
Zážitkem byl sólový tanec štíhlounké dívčiny, která jinak "tábořila" s partou v lokále. V první části programu jen občas "nakoukla" do sálu. Bylo však vidět, že ji muzika inspiruje a ráda by šla tančit, ale nechtěla být první a jediná. Jen jsme čekali, kdy se k tanci odhodlá. Dobře jsme si ji pamatovali z minulého roku, kdy "muziku malovala tancem". Byl to zážitek. Doufali jsme, že nám tanec opět předvede. Nezklamala a bylo se na co dívát. Těch několik fotografií to dovede jen naznačit, ale jinak se to musí vidět. Nakonec to neskončilo u jediného tance,
ale potěšila naše oči i při několika dalších písničkách.
A ještě poznámka k "tanečnímu reji" - naše "šéfová" okamžitě repertoárem reagovala na situaci na tanečním parketu, a tak se hrály vhodné písničky k tanci, které vyvrcholily "Šenkýřkou". To už přicházeli tančit i "štamgasti" z lokálu a parket byl rázem malý, takže se tančilo i na koridoru mezi stoly před muzikanty.
Málem z toho byla normální taneční zábava se všemi průvodními jevy. Nám vadil především velký šum, který občas přerůstal až v hluk. Iva to vyřešila elegantně. Taneční sérii přerušila poetickou "Hrází" od Nedvěda, aby v zápěti předvedla se Zpívánkami řadu novějších písniček - "Marnivá sestřenice", "Šlapej dál", "Šťastná ústa" a dokonce úplně nové "Nečekej už marně dál" a "Vodjíždím". Pro změnu se tentokrát "zapotil" Jirka Steklý s flétničkou, který v té sérii měl řadu sól.
Jako obvykle ke konci se hrálo především na přání.
Asi bychom mohli hrát ještě dlouho, ale všechno má svůj konec - i náš večer. Takže zazněla závěrečná "Sbohem lásko" a už jenom následovalo pozvání na další hraní. Konkrétní akce včetně termínu jsou uvedeny nebo budou postupně uvedeny na úvodní straně této prezentace, takže tady jen ta první - v úterý 30.4.2019 se koná od 18:30 hodin v restauraci "U Vodárny" "Slet čarodějnic". Dámy, čeká vás vyhodnocení soutěře o nejkrásnější čarodějnici a uvažuje se i o soutěži o nejlepší dopravní prostředek. Těsíme se, že účast bude hojná. Je to sice úterý, ale před státním svátkem, takže je to prakticky pátek.
Jen pro zpestření jinak krátkého popisu večera - je polovina dubna. Venku je docela chladno, ale duben je vetšinou chladnější měsíc. Však také naši předci měli moudré přísloví "duben, ještě tam budem", takže to je asi normální. Horší je, že prakticky pořádně nezaprší. Možná, že řeknete, že to sem nepatří, ale řada z nás věnuje mnoho času zahrádkám či chalupaření nebo alespoň chodí do přírody a ti všichni hovoří o nedostatku vláhy. Snad se to změní. Jinak s vodou budou velké problémy. O to větší bylo překvapení, když Vlastík Černý přišel s tím, že nedaleko hospody rostou houby. Prý snad žampiony. Jirkovi Steklému to nedalo a vydal se s ním ven a skutečně přinesli několik krásných jedinců žampionů. Můžete je vidět ve fotogalerii. Pod maso a osmažené budou vítanou pochoutkou. Doufáme, že to je předzvěst toho, že letos to bude s houbami lepší než v minulém roce...
I když jsou fotky jenom z jednoho zdroje, Maruška i Jirka se snažili, za občasné výpomoci někoho z přítomných, zachytit atmosféru večera. Jestli se jim to podařilo, můžete sami posoudit na fotogalerii, která je umístěná na "Rajčeti".