U VODÁRNY - 23.2.2019

Čtrnáctní dní od posledního hraní uběhlo sice jako voda, ale přesto jsme se již těšili na další setkání s našimi příznivci. Opět v útulném prostoru restaurace "U Vodárny" v Nymburce. Krátce po šesté večerní se objevili první návštěvníci, kteří byli svědky příchodu dalších i přípravy audiotechniky pro baskytaru, mandolinu a housličky.

Začalo se skoro přesně v určený čas, tedy v půl sedmé pro téměř zaplněnou restauraci. Když jsme u těch vyjmenovaných nástrojů, tak je asi vhodné konstatovat, že tentokrát bylo obsazení Zpívánek snad téměř úplné. Vedle Ivy Misařové s mandolinou tam totiž hrála Blanka Plačková na housličky, Petr Kabeš na banjo, kytarové obsazení - Michal Hrbáček, Fanda a Pavel Novákové, Jirka Steklý. Na postu baskytary kraloval zjevem sice nenápadný, ale na nástroji výtečný Luboš Miřatský a na harmoničky a improvizované bicí Vlasta Dymáček. Nesmíme zapomenou i na členy rodiny Revajových, kdy otec hrál na cajún a syn na kytaru. K tomu kompletní tým zpěvaček složený s Marušek Málkové a Steklé a Růženky Masopustové. Bylo nás tam "jako Ronováků". Však jsem zabrali celý jeden kout prostoru.

Co k průběhu večera. Po těch letech a spoustě reportáží to je už dost složité, takže snad jen to podstatné a případné zajímavosti :

Co se týče hraní, tak standartní průběh, kdy po hraní písniček podle připraveného scénáře přišly především písničky na přání. Ty především až v závěrečné části večera.

Rádi jsme mezi námi přivítali naši houslistku Blanku Plačkovou, která hrála po delší odmlce způsobené zdravotními problémy. Bylo vidět, že se na muziku těší. Zatím jsme její nepřítomnost řešili záskoky, ale Blanka je pečlivá a dobře zná nástupy i melodiku vstupů housliček. To pro hostujícího muzikanta není tak jednoduché.

Vlastu Dymáčka zná většina našich příznivců jako výborného basáka. Jednoho ze tří, kteří nám pomahají, ale tentokrát si přivezl sadu foukacíhc harmoniček a sice jednoduchý, ale funkční bicí nástroj - plechovou krabičku, která původně obsahovala první pomoc, kterou využíval jako bubínek. Že je výborný muzikant však ukázal především s foukačkami, kdy konečně dobře vyzněla písnička "Jižní vlak", kdy zejména při nástupu a závěru si posluchač docela dobře mohl navodit situaci s projíždějícím houkajícím expresem.

Je škoda, že Vlasta také "bojuje" s časem a nehraje s námi stabilně basovou kytaru. Bylo by to fajn, ale stále doufáme, že se najde někdo, kdo se stotožní s hudební filosofií Zpívánek a skutečnosti, že tóniny většiny z jejich písniček jsou přizpůsobeny ženským hlasům, které jsou ve Zpívánkách dominantní. Sebekriticky je třeba přiznat, že s pěvecky to s "mužskou sekcí" mírně řečeno horší.

Možná, že to bude opět důvod ke změně skupinové fotky, která je určená pro titulní obrázek na našich webových stránkách. Právě takovou fotku jsme se snačili vytvořit při jedné z přestávek. Zda se to povedlo můžete posoudit již nyní po otevření úvodní stránky.

Opětovně se potvrdilo, že se tu výborně vaří a porce jsou opravdu velké. Však toho většina přítomných využila a kuchař se určitě nenudil.

Poměrně dlouho trvalo, než se na parketu objevili první tanečníci, i když k tomu Iva opětovně volala. Nakonec to zachraňoval především nadšený tanečník čahoun Mirek, který v průběhu večera vyzval k tanci snad všechny přítomné dámy. Když už se objevil první pár, tak se přidávaly i další páry.

Všechno má svůj konec. I to naše hraní. Trochu se večer protáhl vkládáním dalších a dalších písniček na přání, ale nakonec zaznělo "Sbohem lásko" a šlo se domů s tím, že se opět sejdeme na stejném místě v sobotu 9.3.2019 opět v 18.30.

Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo. Autoři se omlouvají za zhoršenou kvalitu některých z nich, ale "došla šťáva" a některé fotky jsou bez blesku.

Zpět na stránku Realizované akce.