ZPÍVÁNKY "NA RŮŽKU" - 18.2.2018

I když jsme si trochu stěžovali na nadměrný šum při hraní, přesto jsme se do restaurace "Na Růžku" vrátili. Až na ten hluk to tam totiž bylo fajn. Prostory restaurace byly "nabité", že později příchozí marně hledali volnou židli. Hrálo se v sobotu, a to mívají hospody větší návštěvnost. Slibovali jsme si, že v neděli by situace mohla být lepší.

Začátek byl naplánován na pátou s tím, že skončíme kolem půl desáté. Další den totiž bylo pondělí a přestože hodně našich příznivů už do práce nechodí, většina jich do "pracovního procesu" musí.

Velká účast v minulém hraní byla příčinou toho, že většina lidí tentokrát přišla již před stanoveným začátkem. K disposici bylo jen několik volných židlí, ale i ty byly v průběhu večera obsazeny. Štamgasti byli v prostoru u výčepu, ale i u jednoho velkého stolu v sále. Naštěstí nebyli příliš hluční.

Zpívánky se snaží hrát akusticky, ale přece je tam jádro, které využívá zvukovou techniku. Je to naše šéfka Iva Misařová s mandolinou, Blanka Plačková s housličkami, kytarista Michal Hrbáček a samozřejmě i basák, kterým byl opět Vlasta Dymáček. Je vidět, že si s technikou začínají dobře rozumět, protože jsme krátce po páté mohli začít. Na zkoušku pár slok písničky "Sedm žlutejch kamínků" a po malé korekci hlasitosti Iva přítomné přivítala a začalo se s muzicírování.

Kytaristé byli opět v silné převaze. Vedle Michala Hrbáčka a Jirky Steklého, Fandy Nováka a dalšího Nováka, tentokrát Pavla, přišla opět Vendulka Šaldová, jenom seděla trochu mimo kapelu.

Aby výčet muzikantů byl kompletní, tak je třeba uvést, že na banjo hrál Petr Kabeš a jak jinak než výtečně. Bohužel scházel poslední z Nováků - Láďa. Jeho harmoničky nám stále chybějí.

Trochu panovala obava o pěveckou stránku, protože chybělyly zpočátku dvě naše kádrové zpěvačky. V průběhu večera přišla aspoň jedna z nich - Růženka Masopustová. Děvčata sice scházela, ale hned při zahajovacích písničkách se ukázalo, jakou máme oporu v našich příznivcích. Nejen, že znají texty písniček či využívají zpěvníky, ale už vědí jak to je s nástupy, mezihrami i závěry jednotlivých písniček. Je to příjemný pocit, že se naplňuje jeden ze základních cílů Zpívánek - získat lidi pro aktivní muzicírování.

V průběhu večera došlo i na rozdělení hlasů na dámský a pánský part. Ku podivu se dostalo mužské části od Ivy pochvaly. To se tak často nestává.

Po dvou sériích písniček podle připravench desítek došlo na písničky na přání. No, spíš na losování písniček, protože byl k disposici klobouk, který obsahoval kartičky s písničkami. Klobouk koloval sálem a lidé z něho kartičky tahali a nahlašovali, co si vylosovali. Smyslem této úpravy je omezit opakované hraní některých písniček, které už jsou tzv "profláknuté", prostě se hrají na každé produkci. Nápad to není špatný a ukáže se v budoucnu, zda se udrží.

Stále častěji se hrají sóla. Prim má Iva se svojí mandolinou, ale velice často jsou slyšet housličky Blanky Plačkové, banjo Pera Kabeše a flétna Jirky Steklého. Občas si zahraje sólo i basa, ale zatím schází sólová kytara. Snad se k tomu také dopracujeme.

Je zimní olympiáda, a protože ji hodně lidí sleduje, tak nad Zpívánkami běžely televizní přenosy. Zpočátku to bylo docela nepříjemné, ale v průběhu večera nám to přestalo vadit a soustředili jsme se na muziku. To nemluvím jen o muzikantech, ale i na osazenstvu bylo vidět, že jejich oči nebloudí po obrazovce, ale jsou soustředění na zpěv.

Opětovně se potvrzuje, že nápad hrát písničky podle předem připravených seznamů je dobrý. Odpadá zbytečné dohadování co hrát a vytváří se i prostor k delším přestávkách mezi jednotlivými sériemi písniček. Skutečně to funguje.

Plánovaná doba ukončení večera už byla za námi, ale z řad přítomných se ozývaly další a další návrhy písniček. Krátce před desátou ještě zazněla tradiční "Sbohem lásko" a šlo se domů.

S obrazovou dokumentací to bylo tentokráte složitější. K disposici byl jen jeden foťák, a tak se při pořizování fotek střídali tři lidé. Můžete se podívat, jak se jim dařilo.

Zpět na stránku Realizované akce.