Silvestr 2017
Setkání s přáteli poslední den v roce se již stává tradicí. Začali jsme v Nymburce v restauraci "U Vodárny" v roce 2015.
Následovala další nymburská restaurace "Záložna" v roce 2016 a to poslední setkání se odehrálo ve všech prostorách restaurace "Srdeční záležitost" v Poděbradech.
Počasí venku ničím nepřípomínalo, že prosinec je zimní měsíc. Žádný sníh nebo alespoň mráz. Vypadalo to spíše na předjaří. Odpoledne dosahovaly teploty téměř deset stupňů a svítilo sluníčko. Krásný čas na procházky.
Prostory restaurace "Srdeční záležitost" jsou opravdu rozsáhlé. Prakticky je to komplex několika místností, které jsou vzájemně propojeny. Měli jsme trochu obavy, jak návštěvníky osloví naše hraní a kolik jich sem přijde oslavit konec roku 2017 a začátek roku 2018. Přece jen to bylo pro nás dost velké "sousto".
Muzikanti se zvukovou aparaturou musí na místo příjít podstatně dříve než je stanovený začátek.
Však tam vedoucí Zpívánek Iva Misařová s Michalem a několika dobrovolníky byla již po 16.hodině. Museli se dohodnout na místě, kde muzikanti budou hrát, "natahat" kabely a instalovat všechny ty bedny a bedničky, upravit a ozdobit stoly. Ostatní muzikanti dorazili okolo 17:30, a to byly prostory téměř prázdné, jen výzdoba stolů a jmenovky dávaly tušit, kolik jim to dalo práce a že by to mohlo být s návštěvností dobré.
Krátce před šestou, na kterou byl stanoven začátek, začali přicházet návštěvníci, takže se úplně zaplnily prostory, kde byla muzika i místnosti sousední.I v posledním sále bylo více než slušně zaplněno. Mělo tam být více než 100 lidí. Před takovou sešlostí jsme ještě nehráli.
Skutečností je, že jsme měli významnou pomoc v našich příznivcích, kteří za námi do Poděbrad dojeli. Je to příjemné zjištění a pro muzicírování i výrazná posila, protože jsou to lidé, kteří se aktivně zapojují do zpěvu, ale i do "rejdění" na parketu.
Na plakátu bylo uvedeno, že se ve hře budou střídat Zpívánky a Vrzavá Suzy. Nakonec se kapely prolnuly a večer se odehrál prakticky v téměř stejném složení. Rozdíl byl ve využití zvukové techniky, v několika písničkách, které Zpívánky ve svém repertoáru nemají a kde hraje prim Kristýnka Revajová se svým akordeonem.
Když jsme u těch muzikantů, tak je na místě uvést, že skupině a mandolině vládla Iva Misařová, na housle hrála Blanka Plačková, na banjo přijel obětavě z Lysé Petr Kabeš, na kytary hráli Michal Hrbáček a Jirka Steklý, který občas zafoukal i na flétničku, zvukem basové kytary dirigoval rytmus Vlastík Dymáček. O Krystýnce byla již řeč. V průběhu hraní ještě dorazil Ríša Vavřich, který čaroval s bubínkem. Silná byla tentokrát pěvecká sekce. Vedle Marušek Málkové a Steklé předváděly výborné výkony Kristýnka Revajová a Šárka Pekárková. Děvčata výrazně navyšují pomyslnou laťku hodně nahoru.
Proti programu se začalo jen o pár minut později. Klasicky - Iva připravila bloky písniček, které se hodily jak pro poslech, tak i pro taneční parket. Na písničky na přání zbylo tentokát málo prostoru. To Iva spíše sama zaiprovizovala podle situace na tanečním parketu, kde chtěla udržet páry v kole.
S tancováním to vypadalo poměrně dlouho dost bledě, ale s postupem času a zvyšováním alkoholu v krvi se v postupně začal parket zaplňovat, takže nakonec se tančilo nejen v připraveném prázdném prostoru, ale i úzkém pruhu před muzikanty a i v sousední místnosti. Vedle našich tanečníků v čele s Fandou Novákem, který si tentokrát ani sebou nevzal kytaru, to rozproudila i skupina místních, kteří tančí country tance. Tady si country muziky užili. Alespoň v to doufám.
Přestože hrajeme hodně líbivých písniček, tak nakonec největší úspěch měla směs lidovek. Lidé si je vychutnali nejen na parketě, ale i zpěvem. Některé kreace na parketu by si zasloužily potlesk na otevřené scéně.
Na parkteru se pohybovali nejen dospěláci, ale měli jsme tam i dvě malé tanečnice, které se půvabně pohybovaly v rytmu hudby a sledovaly výkony muzikantů.
Na hlad a žízeň si asi nemohl nikdo stěžovat. Personál kmital, ale přesto občas nestíhal, takže k disposici byl i bar, kam si žíznivci mohli dojít pro nějaký ten drink.
Čas běžel jako o závod. Nebyl to však div. Prostředí bylo velice příjemné. Horší to bývá, když se nedaří. Potom se čas přímo vleče.
Blížila se půlnoc. Personál roznesl číše s přípitkem. Aleš Misař, syn naší vedoucí, přednesl
podařenou zdravici a těsně před zazněním signálu, který ohlašoval konec roku 2017 a příchod roku 2018 ještě pozdravil přítomné Jirka Steklý, který všem popřál především pevné zdraví, pohodu a trochu toho štěstíčka do Nového roku.
Nastal velký pohyb lidí, kteři si navzájem přáli a přiťukávali si šampanským. V rukách se objevovaly mobily a nastalo hromadné volání či SMSkování svým milým.
Na náměstí začal ohňostroj, a tak se většina návštěníků vyrojila z restaurace do parku a sledovala ho na obloze.
Program byl vyčerpán a rozcházeli jsme se do svých domovů. Byl to vydařený večer a doufejme, že se opět za rok všichni na podobné akci sejdeme. Nemělo by to být však jediné setkání. V průběhu roku počítáme s tím, že se budeme setkávat častěji.
Fotografů bylo hodně. Na Rajčeti je novelizace obsahující fotky i od Ládi Hrubeše. Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.