DVAKRÁT KOMORNÍ HRANÍ - 20.8.2017
Trochu tajemný nadpis, ale asi nejlépe vystihuje poslední nedělní hraní, kdy se nejdříve odpoledne odehrálo
v Poděbradech na zahrádce restaurace "Srdeční záležitost", a potom večer v pavilonu restaurace "U Kocoura" v Nymburce.
A proč takový úvod - obsazení a průběh hraní se totiž dost výrazně lišil. V případě Poděbrad hrálo jen pět muzikantů - Iva Misařová na mandolinu, na housličky Blanka Plačková, na kytary Michal Hrbáček a Fanda Novák a na baskytaru Radek Rychecký, tedy je možné říci, že se jednalo o komorní složení Zpívánek. Zahrádka však byla plná. A nebyli to jen naši příznivci z Nymburka, ale zdá se, že se "chytili" i místní.
V Nymburce se muzikantská sekce rozrostla o Petra Kabeše s banjem a o Jirku Steklého s kytarou. Na baskytaru hrál místo Radka Rycheckého úplně nový hráč - dr.Tomáš Krekule. Tedy sice muzika byla početně silnější než v Poděbradech, ale nepříjemným překvapením byla účast publika. Asi vůbec nejnižší, co Zpívánky hrály v Nymburce. Tedy komorní složení publika.
Trochu podrobněji k vlastnímu hraní :
Poděbrady :
Protože se hraje venku pod širým nebem, je důležitým faktorem počasí. Tentokrát bylo velice příjemně. Sice se občas ukázal nějaký mráček, ale jinak sluníčko a i přijatelná teplota. V pohodě jen v tričkách.
Prostor zahrádky už mají Zpívánky "omakaný" a definitivně se rozhodly o rozmístění muzikantů vedle vstupu od restaurace tak, aby nad sebou měly velkou plochu stabilně rozložené stanové plachty. Je tu jistota, že plachta je ochrání. Alespoň od vody zhora. To, že voda se při větším dešti roztéká po podlaze je jiný a dost nepříjemný fakt.
Po představení Zpívánek šla jedna písnička za druhou. Pěvecky to tentokrát "táhly" především "Kamélie" Marušky Steklé a Málkové. Ke konci odpoledne Iva využila i přítomnost dcerky Radka Rycheckého Terezky, která si se Zpívánkama zazpívala dvě písničky - Hvězdu na vrbě a Desatero. Bylo to milé oživení.
Naše "fidli Blanč" Blanka Plačková slavila ten den se svou rodinou své narozeniny - ještě jednou vše nej nej, Blani - a tak po oslavách pozvala své blízké i na Zpívánky. Blance to dobře "fidlilo" a bylo vidět, že se to všem líbilo.
Je až s podivem, jak ten čas letí při dobré zábavě. Přiblížila se pátá a byl čas zabalit nástroje a techniku a přemístit se do Nymburka.
Pro Zpívánky bylo potěšitelné, že po skončení produkce začali návštěvníci masivně zahrádku opouštět. Potvrdilo se tím, že přišli na Zpívánky. A to je příslib pro další akce.
Ale abychom si až tak moc nefandili. Je fakt, že skupina muzikantů, kteří po nás vždy vystupovali, tentokráte chyběla. Možná, že i to přispělo k hromadnému odchodu hostů.
Nymburk :
Muzikanti se scházeli "jako švábi na pivo". On ten přesun z Poděbrad není přece jen tak jednoduchý. Přitom je nutné si najít čas a "chytit" si něco k snědku. Protože U Kocoura se nevaří, je řešením skočit si do blízké pizzerie.
Začalo se hrát až okolo sedmé hodiny. Chvilku se totiž také muselo čekat i na nového basáka. Je jím MUDr. Tomáš Krekule. Objevil ho náhodou Fanda Novák, když ho doktor Krekule ošetřoval na nymburské interně po bolestivém píchnutí vosy minulé hraní v Poděbradech. Když Fanda vykládal jak a kde se mu to stalo, tak doktor prozradil, že hraje na baskytaru. Slovo dalo slovo, a tak se Tomáš objevil na zkoušce Zpívánek u Ivy. Na nové prostředí se docela slušně adaptoval, a tak máme dalšího basáka.
S těmi basáky je to vůbec zajímavé. Posice a počty dalších muzikantů jsou více méně stabilní, ale na base je obrovská fluktuace. Možná, že si sami vzpomenete, že zpočátku zaskakovali i lidé z jiných skupin.
Chvilku se zdálo, že konečně máme stabilního basáka v Lubošovi Miřatském z Poděbrad, který je nejen výborný basák, ale i kamarád. Bohužel, nemá vůbec čas, protože má malé děti a angažuje se i v divadle. Delší dobu to byl Míra Maleček, ale ten potom dal přednost svým zálibám (jezdí také jako mašinfíra na řepařské úzkokolejce v Kolíně.) Další už ani nedám "dohromady". Je však na místě jim všem poděkovat. Ono to není jednoduché "naskočit" do rozjetého vlaku Zpívánek. Doufejme, že Tomáš vydrží.
Petr Kabeš je jeden z nosných sloupů Zpívánek. Muziku má moc rád a nevynechá žádný vhodný okamžik, aby si nezahrál. Udělal si radost a koupil si opravdu pěkný nový nástroj. Má zvuk jak zvon. Však ze zvonoviny je ulit nosný prvek, který je potažen blánou. Představte si, že banjo vází 7,5 kg! A to má při sólech stát.
Už o tom byla zmínka. Tak nízkou účast si nepamatujeme. Doufejme, že k tomu přispěl i konec prázdnin i dovolených. Na druhé straně je však třeba pochválit ty, kteří přišli. Nejde jen o morální podporu, ale bez jejich zpěvu by to nebylo ono. Vždyť nehrajeme jen pro sebe, ale našim cílem je zapojit do muziky každého, kdo se na nás příjde podívat. S odstupem času můžeme říci, že se nám to daří. Takový sbor každá skupina nemá.
Po delší době se mezi námi objevil Pepa Jožin Král, který přítomným udělal kulturní vložku. Přednesl svoje tři básničky. Měl zasloužený úspěch.
Je vidět, že se den výrazně krátí. Při zahájení bylo přitom ještě zataženo, takže od začátku v pavilonu bylo příšeří. Později sice "vykouklo" sluníčko, ale jak zašlo za obzor, tak se výrazně ochladilo. Vhod přišly mikyny, svetry a vesty ...
Se západem slunce se také postupně setmělo. V pavilonu je mizerné osvětlení, takže se rosvítily po stolech a na půltíkách muzikantů světýlka.
Většinou se hrály známé písničky z našich zpěvníků, ale ke konci Iva oznámila úplnou novinku - Rajneráčka. Starou lidovku. A aby toho nebylo málo, tak se odehrály dvě dlouhé série lidovek. Lidé to docela přivítali a s chutí si zazpívali. Ani k tomu nepotřebovali zpěvníky. Staré věci si člověk dobře pamatuje, naučit se nové je již horší.
Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.