U KOCOURA - 26.6.2016
Po předcházejících tropických dnech panovala obava, jak to bude vypadat v proskleném pavilonu, do kterého praží slunce. Realita byla podstatně příjemnější. Slunce sice svítilo "o sto šest",
ale výrazně se ochladilo, takže panovala všeobecná spokojenost. Vlastně to asi není úplná pravda. Jedna z našich zpěvaček nebyla s ochlazením spokojená - Maruška (čtvrtá), která (pokud není nad 30°C), tak trpí zimou. Musela to přečkat a asi ji zas tak velká zima nebyla, protože na sebe svetry nenavlékala - vis fotodokumentace.
Muzikanti i naši příznivci se scházeli "jako švábi na pivo". Než se sestavily stoly, naladily nástroje a připravily hlasivky, uplynulo minimálně čtvrt hodiny. Do té doby se pavilon začal slušně naplňovat lidmi, že nakonec bylo téměř plno.
Nástrojové obsazení téměř tradiční, jen se trochu obměnili hráči. Samozřejmě nechybělo "zdravé jádro" sestavající z vedoucí Zpívánek Ivy Misařové a kytarystů Mišáka Hrbáčka a Fandy Nováka. K tomu další dvě kytary v rukou Radka Rychetského a Jirky Steklého, který občas fouknul i do flétničky, houslistka Blanka Plačková, Láďa Novák, hrající na harmoničky, basák Míra Maleček a Aleš Misař s harmoničkami a cajúnem. A nesmím zapomenout na Petra Kabeše s banjem. No, on by se později připomenul sám, protože jeho sóla na banjo se je tak lehce nepřehlédnou.
Začalo se tradičně písničkou "Co nevidět se sejdem", ale potom Iva sáhla do později sestavených desítek písniček, a tak se hrály i některé písničky, které nejsou často slyšet. I proto to občas trochu "zaskřípalo", takže se po jednom nepovedeném konci se Iva hlasitě vyjádřila, že musí najít ten čudlík, kterým se vypne vedle sedící Růženka.
Poznámka vyprovokovala Fandu Nováka, aby hned začal pátrat, kde jen ten čudlík může být. Samozřejmě za hlasitých poznámek a rad ostatních. Když však došlo i na intimnější místa, Iva diskuzi i průzkum radikálně uťala.
I na tanečky nakonec došlo, i když v silně oslabené sestavě. Tentokrát se představily naše dvě tanečnice - Anička a Jiřinka, které předvedly několik variací country tanečků. Další se nepřipojili, ani když jim Iva připravovala vhodné písničky. Asi se všichni dost "vyřádili" v pátek v Pístech a také chyběla Lída Havlíčková, která by si to jistě vzala "do parády".
Potěšitelné je, že naši příznivci z Velkého Oseka, kteří se ukazují i jako výborní zpěváci a tanečníci, se stávají pravidelnými účastníky Zpívánek. A nejen těch, které jsou v naši režii, ale vyjeli s námi i v pátek 24.6.2016 na Flexiband do Píst.
V Pístech měly Zpívánky silné obsazení. Byla tam většina muzikantů a hodně přiznivců. Byla tam i Lída Havlíčková, která se ochotně ujala role vedoucí country tanců, do kterých se občas zapojovali i další tanečníci. A kapitolou sám o sobě byl Bob Šťastný, který s námi v minulosti také hrál a tentokráte se objevil na jevišti. Večer byl totiž připomínkou na Michala Tučného a Wabiho Ryvolu . A právě ten druhý bard je Bobův idol. Lze předpokládat, že Bob zná snad všechny jeho písničky. A nejen zná, ale velice dobře je interpretuje se svou kytarou a zpěvem. Však za to získal uznání z řad přitomných. Dokonce občas se tam asi vloudila nějaká skupina lidí ze Slovenska, protože se do potlesku ozývalo "Fí-há". Zvědové však rychle odhalili, že za tím stojí kamarád Boba Tom Kavka, který zorganizoval malou klaku. Bob na sobě hodně pracuje a je to vidět.
U Kocoura se sice nevaří, ale pivo tam (prý) mají nejlepší v Nymburce. A taky vynikající nakládaný hermelín a utopence. A místo kychyně tam je udírna plná vynikajícího masíčka a klobás. Však obsluha neměla s odbytem problémy a nakonec v udírně zůslalo jen pár klobásek.
S postupujícím časem začalo ochlazovat a vyprazdňovat venkovní posezení, které bylo předtím plné dětí využívajících připravené atrakce.
Končili jsme před 22.hodinou. Dalším dnem je totiž pracovní pondělí a řada z nás chodí do práce. Což je dobře, protože tím přispívají i na důchody zbývajících členů Zpívánek a jejich příznivců.
Obrázky tentokráte pořizovala jen dvojice Maruška a Jirka Steklí, ale snad vám to nebude vadit. Fotek je dost, horší bylo, že pro fotografování bylo nepříjemné osvětlení. Sluníčko osvětlovalo plexiskla a najít vhodné místo pro focení bylo dost velký problém. Stejně bylo třeba řadu fotek "vyhodit". Něco tam však muselo zůstat. Že to nevadí můžete posoudit sami.