ZPÍVÁNKOVÁ ŠLÁPOTA NA GRADO - 21.5.2016
Poslední dny před výšlapem byly obavy, kolik se nás vlastně letos zúčastní. Omluv a akcí v termínu pochodu přibývalo. I Rusalka se nechala nesměle slyšet, že pokud na nádraží budeme opět pouze čtyři, příští ročník již organizovat nebude. Pesimistické odhady se ale nevyplnily a na počátku nás stálo na nástupišti nymburského hlavního nádraží devět. Hezký lichý počet na toulky přírodou. Kdosi pronesl, že i na intimní chvilky je poměr žen a mužů přijatelný a snad to muži se dvěma ženami zvládnou. Obešlo se to bez komentáře a byla nabídnuta jakási tekutina nepodobná eRUeM.
Lehce zpožděný rychlík nás, ne na čas, ale i tak včas vysadil v Lysé nad Labem, kde jsme se v podchodu seskupili a odebrali k litolskému východu. Odtud jsme pokračovali novým „slídištěm“ kolem KOVONY a podél kolejí do polí, tušíce před námi lyské dostihové závodiště a někde v dáli Karlov. Hned za Kovonou u zahrádek nás přivítal nesmělý domácí hlídač jedním blafnutím a čekal s námi na další sólo skupinku od osobního vlaku z Velkého Oseka. Mezitím volal mobilem banjista Petr a sháněl se, kde jsme, protože nás na nástupišti u hlavní budovy neviděl. Byl odkázán na itinerář z letáčku, že měl čekat na litolské straně a když je tedy na kole, ať na nás počká na Řehačce. Z Řehačky volal, kde jsme, netušíce, že jsme díky Mišákovi minuli odbočku k trati a bylo nutné místo po pěšině jít suchým a prašným krajem pole podél potoka. V zákrutě potoka, kde se to již ve vysokém rákosí zdálo beznadějné, našel Mišák jakousi propusť s betonovým prámem přes potok a bylo možné se dostat na správnou cestu, která nás dovedla ke Karlovu. V Karlově nás Petr, vrátivší se z Řehačky, patřičně fotograficky zdokumentoval. Pak jsme posíleni o dalšího člena došli v dostatečně vhodném čase na Řehačku, kde jsme k poledni pojedli a popili. Počet účastníků alespoň zde na hraní doplnili Anička s Alešem (bonga). Běžné vypalovačky zahrály Zpívánky ve složení mandolína, 6ti str. kytara, 12ti str. kytara, banjo, bonga a harmoničky. Obzvláště se povedl Oranžový expres.
Přesun na konečnou v osadě Grado (bývalé sluneční lázně u Čelákovic) pokračoval přes Mišákovy, tedy spíše Hrbáčkovy tůně. Přesun byl v poklidu s jednou drobnou zacházkou (přerostlá louka v cestě a nebezpečí klíšťat). Zastávka v Byšičkách na kruhové návsi byla se skupinovým fotem před kapličkou. O pár kilometrů dále u Sv. Václava byly vyhlášeny avizované intimní chvilky. Rusalka s Mišákem nabádala i ostatní, ať se jdou podívat, jak to má vypadat, ležíce v trávě za sousoším Přívětivé smrti. Moc velký zájem mimo prvotní nesmělé zvědavosti nebyl a zbylí pochodníci tuto chvíli doslova prokecali. Nedočkavý rocker Fanda po nezbytných telefonátech hovorově se rozléhajících po okolních lesích nabádal k dalšímu pochodu s tím, že to měly být chvilky a ne celé odpoledne. Jako již na startu se mimo jiné ptal, kdy už tam budeme. Po Mišákově ujištění, že zbývá ještě asi 10 km, se Fanda začínal málem propadat do pískové cesty.
Na Grado jsme došli s časovým předstihem kolem 16té hodiny. Nastal čas večeře a následovalo hraní do 19:30 hod. Byli jsme posíleni zpěvačkami Maruškami, dále přijeli také autem Láďa a Hugo s Markem. Naopak nás po hraní opustili Osečáci a Jelínkovi. Počet se zde pohyboval na 17ti účastnících. Až zde Fanda prožíval své intimní chvilky, kdy byl dokonce tázán, zda mu drží brýle.
Ve 20 hod. nastoupila profesionální skupina Holokrci. Hned v úvodu nám poděkovali, jako předskokanům s příslibem společného hraní v průběhu večera. Z časového důvodu ale k tomu nedošlo a snad někdy jindy. Tímto jim děkujeme za pozvání do jejich stálého stánku v pražském hudebním klubu Palmovka – alias Rikatádo. Naopak na počátku jejich produkce byla vyhlášena soutěž o první tanečníky za odměnu. Tak jsme se toho coby country učedníci z Country party Nymburk zhostili ve složení Maruška s Fandou a Iva s Mišákem a tím si vybojovali CD nosič LODYHA skupiny Holokrci. V průběhu večera jsme byli průběžně zváni na parket pod názvem Caramellky, kde nám občas přidávali v průběhu písně i na rychlosti pro pobavení obecenstva. Nevzdali jsme to a za diváckých ovací hrdinně tempo vydrželi.
Po přestávce jsme se bohužel museli rozloučit, rozdělit počtem do aut a na vlak a tímto nádherný a pohybově výživný den došel v teplém večeru k svému závěru. Fotogalerie určitě vypovídá o všem podstatném.
Prstíky nemotornými po klávesnici honil nezbytná písmena Mišák.
Pokud se chcete podívat na webovky skupiny Holokrci, potom se podívejte na tento odkaz.
Jak pro účastníky, tak i pro návštěvníky webu je několik fotek opět na Rajčeti, ale později.