ZPÍVÁNKY VE VELENI
Prostřednictvím Lídy Havlíčkové, vedoucí taneční skupiny Country tance Nymburk, dostaly Zpívánky možnost vystoupit v krásné
středočeské obci Veleň. Nachází se kousek za Brandýsem směrem na Prahu. Má asi 1200 obyvatel a od jejího založení uběhlo 350 let.
Vystoupení se konalo od 16.hodin, takže se ve výborné náladě a za krásného počasí odjíždělo ve 14 hodin autobusem z nymburského náměstí. Členové Country tanců, členové Zpívánek a 2 členové Flexibandu zaplnili aotobus téměř do posledního místa - odjíždělo nás celkem 40. A to ještě někteří "nenymburáci" jeli vlastními auty. Nálada byla víc než výborná, akorát se nezpívalo, šetřily se hlasivky.
Objekt ve Veleni je velice moderně a účelově zařízen, je vidět, že obec je bohatá. Na vnějším, upraveném prostranství byly připraveny stoly pod slunečníky, podium i zázemí pro převlečení účinkujících tanečníků.
Jen jsme se "zabydleli", začali se scházet první návštěvníci. Ve finále jsme jich napočítali asi 70. Úvodním slovem zahájila paní starostka, ktrá stála u zrodu celé akce.
Vystoupení bylo rozdělené do bloků po půlhodinách a bylo pečlivě dodržováno. První půlhodinu ovládli country tanečníci pod vedením Lídy Havlíčkové. Sklidili zasloužený potlesk. Pokračovaly Zpívánky s první polovinou písniček vybraných přímo pro tento účel. Iva dokonce namnožila zpěvníky, které se rozdaly návštěvníkům, aby si také mohli zazpívat s připomínkou, že je mají vrátit. Trošku jsme totiž měli obavy, aby to nedopadlo jako s "podšálky" ve filmu Účastníci zájezdu, ale veleňáci jsou poctiví a zpěvníky v pořádku vrátili. Však je ještě budeme potřebovat. Se svým blokem vystřídal Zpívánky Flexiband, se kterým jsme si některé známé písničky i zazpívali. Mezitím se tanečníci převlékli a nastoupili k dalšímu vystoupení. To bylo ke konci zpestřeno výukou základních kroků amerických country tanců. Za všeobecného veselí si je pár zájemců zkusilo. Tanečníky opět vystřídaly Zpívánky s druhým blokem písniček. Celkové vystoupení zakončil opět Flexiband a to už byl "taneční parket" zaplněný celý.
Mezitím jsme se občerstvili gulášem, prohlédli si objekt i zevnitř a pomalu začali myslet na odjezd. Odjíždělo se asi ve 21 hodin za velkého loučení, děkování a mávání místních, v čele se spokojenou paní starostkou. Myslím, že v 22 hodin - kdy jsme přijeli do Nymburka - toho ještě někteří neměli dost a pokračovali snad někde Na Katovně. To je ale jiná kapitola.